Mám k cvičení blo(g)k! VII.

K hubnutí nepatří jen pohyb, ale taky úprava jídelníčku. Je to nespravedlivý, minimálně mě by to hubnutí bavilo o poznání víc, kdyby šlo cvičení kombinovat třeba s pařížským dortem nebo s chlebem se škvarkama. Miluju čerstvej chleba se sádlem a se škvarkama. Fakt, že jo. Nicméně na cestě za lepší postavou zní sádlo, jako oxymóron. Já nějak moc diety neznám. Ne, že bych je nepraktikovala, vlastně si nepamatuju, kdy bych v životě jedla normálně, ale neznám jejich jména a pravidla. Moje dieta je totiž nemožná a zastaralá. Mám prostě pocit, že nejíst sladké, nejíst pečivo, nejíst tučné, nebo ideálně nejíst vůbec, musí způsobit úbytek tělesného objemu. A pak také věřím, že co je zdravé, tak zase tak mocškodit nemůže. Za roky, co tohle praktikuji, jsem si vypěstovala závislost na rajčatech a bulimii.

No, a protože teď jsem v situaci, kdy jsem se rozhodla, že budu hubnout pohybem a správně, tak teďpřišly na řadu i moje stravovací návyky. Lovím z paměti, co vím o modernějších dietách, než je ta moje. Moc toho není. Třeba taková „Dělená“. Já to beru tak, že je nutné oddělit jídlo od mé osoby. Pak bych tomu dokázala věřit. Nebo „Přerušovaný půst“. To teď myslím strašně letí. Přišlo mi, že to má potenciál. Ovšem jen do okamžiku, než jsem zjistila, že v té „postní“ části dne, bych neměla pít mléko v kafi. A druhý problém byl právě v tom, že se ten půst může přerušovat dost omezeně. Keto dieta. Jsou jí plné sociální sítě. Nádherné fotografie jídel, kterým dominují vejce s avokádem. Pominu-li fakt, že bych umřela na nedostatek rajčat, nepovedlo mi sehnat avokáda, která by vypadala, že jsou nakloněna konzumaci v horizontu několika příštích týdnů a pak během pár min neshnila. Prostě nějak nedokážu vychytat ten okamžik, kdy se dá avokádo sníst, a ještě není shnilé. Na druhou stranu snaha o tuto formu

diety vedla k tomu, že máme mnoho nových, pokojových rostlin, které jsem vypěstovala z těch pecek avokád, která se mi nikdy nepovedlo sníst. Počítání kalorií musí selhat už jen proto, že jde o počítání.Další diety už asi ani neznám jménem.

Zkusila jsem tedy schůzku s nutriční poradkyní Monikou. Ta se na Souladronka nejen stará o jídelníček, ale také je jednou ze skvělých lektorek.

Schůzka začala nadějně. To znamená, že jsem ji stihla. A to se mi v posledních dnech nepovedlo zase tak často. Monika k mému problému přistoupila serózně a s notýskem. Nevím, co si do něj psala, protože psala hodně a dlouho, a já jí jen říkala, že moje strava je čtvrt kila rajčat s mozzarellou a olivovým olejem na den, plus nekonečná řada kafe s mlékem a občas smoothie.

Určitě vás nepřekvapí, že vhodný jídelníček je individuální. A proto nemá smysl sem psát, jak bude vypadat ten můj, ale povídaly jsme si i o tom, jaká má změna jídelníčku úskalí zejména u žen.

Znáte to, celý den kmitáte, vaříte, vyrábíte svačiny, letíte do práce a z práce, uklízíte, perete, vaříte, učíte se s dětmi a pak, když máte na minutku čas si narvete do pusy to první, co najdete v ledničce nebo to, co kouká z tašky, když vezete domů nákup a dá se to žvýkat za volantem. Pokud jste o něco uvědomělejší, najíte oždibováním z hrnců při vaření, dojídáním zbytků z talíře po malém dítku a občas zaženete riziko kolapsu lahodným McDonaledem u dálnice. Zjistila jsem, že i pro ženy s podobným tempem života existuje pár smysluplných rad.

Kdo nemá čas připravit si jídlo, musí mít čas chodit cvičit.
Hýbat se člověk musí každý den. I kdyby měl jen 20 minut chodit.
Pro libovou postavu jezte libové maso.
Kdo jí tlusté, zůstane tlustý.
Nechoďte nakupovat hladové, snadněji tak minete regál s čokoládou.
Kupte si domů první pomoc proti hladu, třeba řecký jogurt a banán.
Nemusíte počítat kalorie, velikosti porcí, jsou „pěst“, „dlaň“ a „hrst“.
Jezte z malého talíře, tělu to bude stačit a podvedete hlavu.
Hřešit můžete 90 minut po cvičení. Tělo vůbec netuší, která bije a spálí všechno, co mu dáte.
Přemýšlejte, co si dáte do pusy nejste popelnice. Kdo nepřemýšlí, bude jako popelnice vypadat.