Stopařův průvodce galaxií říká, že odpověď na otázku života, vesmíru a vůbec je 42. Ovšem to, co ani Stopařův průvodce neví, je to, jak přesně zní otázka. Pokud jste tuto úžasnou knížku četli, tak víte, že v absenci příslušné otázky jsou namočeni tak trošku Vogoni. Pokud jste se Stopařovým průvodcem zatím nesetkali, pak vřele doporučuji. Mimo jiné už proto, že na jejím samotném začátku je uklidňující nápis: Nepropadejte panice!
Ale zpět k číslu 42 a absenci správné otázky. Na její znění jsem totiž nedávno přišla, a to poněkud nešťastnou náhodou. Celé to začalo poměrně nevinně v jednom nejmenovaném obchodním centru, v jednom obchodu a jedné zkušební kabince, kde se řízením osudu sešla krásná sukně, mladá prodavačka a já. Aby to nevyznělo jinak, než bych chtěla, ta mladá prodavačka se jen přišla zeptat, jak mi ta sukně sedí. Sukně neseděla – sukně totiž smutně ležela přehozena přes židli a styděla se, jak malá. A ona byla malá. Mladá prodavačka odspěchala a přinesla větší kousek téhož modelu, do kterého jsem se pak už bez větších nesnází i dokázala nasoukat. Tady by to celé asi mohlo skončit, pokud bych se při převlékání do svého oblečení nevšimla cedulky, které na té sukni visela. A tam, tam jsem to uviděla! 42! 42! 42! 42! 42!
Tehdy mi to došlo! Došlo mi, jak zní otázka života, vesmíru a vůbec! Ten objev mě nejen šokoval, ale také mi změnil život na příštích pár měsíců dopředu.
Ale pokud si teď myslíte, že mě čekala přednášková turné, kdy bych o svém objevu vyprávěla a skvělé recepce na mou počest, tak se nemůžete být od pravdy dál. Otázka života, vesmíru a vůbec totiž zní: „Jakou velikost oblečení musí žena mít, aby dokázala otočit vesmír naruby, překopat půl Zeměkoule a změnit tok dějin?“ A odpověď je: 42!
To zjištění mě paralyzovalo! Věděla jsem, co musím udělat! Musím začít cvičit! A to mě pro změnu vyděsilo!
Já mám totiž k cvičení blok (a teď i blog)! Velký a mnohaletý blok! Já se celkem ráda hýbu, chodím se psy na dlouhé procházky, ráda dřu na zahradě, a dokonce i ráda plavu, ale strašně se bráním cvičení. Mám pro to několik logických důvodů. Předně, jsem líná. Pak taky nejsem moc ochotná, se po večerech někam trmácet. Nemám zrovna moc pohybový talent. Mám špeky, které nevypadají v legínách vůbec nenápadně a při velké námaze funím. Ovšem při střetu s realitou čísla 42 nebylo jiné cesty než cesty do tělocvičny. Na místo tvrdých bojů s ochablým svalstvem. Před neúprosné zrcadlo, které mi škodolibě naservíruje vše, co normálně skrývám pod šaty střihu šapitó.
A tehdy jsem se poprvé setkala s Míšou. Byla asi o dva centimetry vyšší než já a o dvě konfekční velikosti menší než já. No a taky byla a stále ještě je majitelkou studia SOULADRONKA. A taky byla fakt dost fajn. Slovo dalo slovo a já si u ní pořídila PERMANENTKU.
Po tomto zásadním kroku, jsem si připadala jako hrdinka. Před usnutím jsem sama sebe viděla, jak ze mě padají kila v neúprosném tempu cvičení. Ta představa byla tak skutečná, že jsem měla pocit, že jsem musela zhubnout už jenom tím. Ovšem ranní pohled do zrcadla mě velmi rychle vyvedl z omylu.
Zdálo se, že cvičení nemůžu uniknout. A věřte mi, že jsem se snažila. Za 14 dní jsem dokázala vymyslet tolik výmluv, že by se za ně nemusel stydět ani politik. Od banalit, jako je množství práce, přes zdravotní omezení, jako je moje neschopnost řídit za tmy (nemám SOULADRONKU úplně blízko), po klišé - musím se věnovat dítěti, jsem se začala stydět i sama před sebou a stanovila termín nástupu na odtučňovací galeje. 27. února 2024!
Pouhých 7 dní mě dělilo od mého prvního cvičení! Platba byla provedena, datum stanoveno, místo rezervováno a nebylo cesty zpět.
V tu chvíli se u mě dostavil reflex, který znám, když má přijít paní na úklid. To totiž začnu zběsile uklízet, aby si uklízečka nemyslela, že jsem prase. No a stejný reflex se dostavil i teď! Začala jsem doma zběsile cvičit, aby si lektorka nemyslela, že jsem prase (líné). Úpornou sebedestrukcí jsem zjistila dvě věci. Jednu dobrou a druhou špatnou. Dobrá věc byla, že mám svaly, ta špatná, že jsou ukryty hluboko pod vrstvou tuku.
Byla jsem připravena na svou první lekci PILATES. Doufám, že víte, o co jde, protože já nemám ani páru. Slovo „Pilátes“ mi podezřele připomíná Piláta Pontského, a tak nějak tuším, že tohle cvičení pro mě bude malér biblických rozměrů.